Velikonoční období začíná již 49 dní před Božím hodem velikonočním a to Masopustní nedělí. Po Masopustních hodech začíná doba půstu, která začíná 46 dní před Božím hodem velikonočním.
1.den půstu - Popeleční středa (46 dní před Božím hodem velikonočním)
2. den půstu - Pytlový čtvrtek (45 dní před Božím hodem velikonočním)
5. den půstu - 1.nedělě postní - Černá (42 dní před Božím hodem velikonočním)
12. den půstu - 2. neděle postní - Pražná (35 dní před Božím hodem velikonočním)
19. den půstu - 3. neděle postní - Kýchavá (28 dní před Božím hodem velikonočním)
26. den půstu - 4. neděle postní - Družebná (21 dní před Božím hodem velikonočním)
33. den půstu - 5. neděle postní - Smrtonosná (14 dní před Božím hodem velikonočním)
40. den půstu - 6. neděle postní - Květná (7 dní před Božím hodem velikonočním)
Po těchto dnech nastává svatý týden.
V těchto dnech lidé vymetali a bílili světnice a chalupy. Vymetáním chalup lidé symbolicky vymetávali zimu i ze svých duší
V tento den se vymetaly komíny a hospodyně pekly jidáše. Název Škaredá je od toho, že v tento den Jidáš škaredil (žaloval) na Krista. Podle lidové tradice se proto v tento den nesmí nikdo mračit, jinak by se škaredil ve všechny středy v roce.
Název nejspíše pochází od zelené stravy, která se v tento den jedla, aby zajistila pevné zdraví po celý rok. Nejčastěji sekané kopřivy, špenát, zelí, šťovík a různé bylinky.
Tímto dnem odlétají zvony do Říma a znovu se rozezní až na Bílou sobotu. V některých místech se drží tradice, že vesnicí ráno a večer až do bílé soboty prochází zástup dětí s řehtačkama, klapačkama a vším co vydává rámus.
Kdo si zacinká penězi, když zazní zvony naposledy, budou se ho peníze držet po celý rok.
Kdo tento den zazvoní paličkou o hmoždíř, opustí jeho stavení hmyz a myši.
Kdo dnes smetí spálí, hodí přes plot nebo vynese na rozcestí, jeho stavení taktéž opustí hmyz a myši.
Kdo se ráno umyje rosou, je uchráněn před onemocněním šíje a dalšími nemocemi.
Kdo sní před východem slunce pečivo namazané medem, je chráněný před uštknutím hadů a před žihadly vos.
Kdo sní jidáše potřeného medem, bude zdravý.
Kdo vymete tento den z domu uhlí, nebudou se mu dobře líhnout kuřata.
Nemá se nic půjčovat a s nikým se nehádat - odměnou se budou všechny hádky vyhýbat a peníze si samy cestu najdou.
Zůstane-li ve vesnici mrtvola některého občana přes Zelený čtvrtek, Velký pátek, nebo Bílou sobotu, brzy vypukne v dědině oheň.
Když majitel domu obejde po západu slunce stavení a vykropí věchýtkem ze slámy jeho nejbližší okolí svěcenou vodou z nového hrnku, uchrání to jeho obyvatele před zlými čarodějnicemi a dalšími zlými bytostmi. Při kropení má říkat: "Ven hosti bez kostí! Žádný neřád nebude se v tomto domě zdržovat!"
Kdo chce míti zdravé a dojné krávy, ať se řídí touto radou: V noci před Zeleným čtvrtkem natrhejte alespoň šest jarních bylin a uvařte je v trojí vodě. Pak tento nápoj podejte kravám před první pastvou, omyjte jím i jejich těla a také vykropte chlév.
Den hlubokého smutku na památku ukřižování Ježíše Krista. Tento den lidé dodržovali přísný půst. Nesmělo se hýbat zemí, nesmělo se prát prádlo, protože by ho prý pradleny namáčely do Kristovy krve. Také se věřilo, že se v tento den otevírají skály a lidé k nim proto chodili hledat poklady.
Lidé vstávali před východem slunce a chodili se mýt do potoka, aby byli zdraví.
Nepracovalo se na poli ani v sadu, aby se nehýbalo zemí.
Nic se nepůjčovalo, protože půjčená věc by se mohla očarovat.
Předly se pašijové nitě, jimiž se pak na šatech udělalo několik stehů, které měly ochránit před uhranutím a zlými duchy. Košile ušitá z plátna pašijových nití chránila před bleskem.
Někde se chlapci potápěli a snažili se ústy vytáhnout kamínek, který pak hodili levačkou za hlavu - to je mělo ochránit před bolením zubů.
Děvčata stírala v osení rosu, aby byla chráněna před sluncem.
V noci se tajně vysypávaly a vylévaly cestičky od domu milence k domu milenky. Pokud si hoch do rána cestičku uhlídá nepoškozenou, do roka si povede děvče k oltáři.
Byl to Den bosorek, které tajně na březích potoka čarovaly tím, že kladly ve vodě na kámen slámu nebo povříslo, do kterého tloukly pístem na praní.
Otevírá se země s poklady. Místo ukrytého pokladu označuje záře - například světýlka, zářící skalní otvor nebo zářící kapradí. Podle pověsti se v tento den na chvíli otevírá i hora Blaník.
Sobota je bílá podle roucha, v němž se přijímá křest. Vařily se obřadní a sváteční pokrmy, pekly se mazance a velikonoční beránci, pletly se pomlázky z vrbového proutí, vázaly se březové větvičky a zdobila se vajíčka.
O Bílé sobotě se znovu vrací zvony z Říma, kam odletěly na Zelený čtvrtek.
Před východem slunce se někde děvčata umývala rosou, aby byla pěkně bílá a nenaskákaly jim pihy.
Před východem slunce se novým koštětem vymetalo stavení, aby se v něm nedržel hmyz a stavení bylo čisté po celý rok.
K této neděli patří tradiční velikonoční pokrmy – beránek, mazanec, ale také vejce, chleba a víno, které se dříve světily ráno při mši. Kousek z takto posvěceného jídla dostala v tento den každá návštěva, která vešla do domu.
Kus svěceného jídla se daroval poli, zahradě a studni, aby byla úroda, voda a dostatek ovoce.
Kdo o Božím hodu velikonočním jedl posvěceného beránka, pomohlo mu to pak nalézt ztracenou cestu v lesích.
V tento den chodí chlapci dům od domu za děvčaty a šlehají je pomlázkami spletenými z vrbového proutí, aby byla po celý rok zdravá, veselá a pilná. Chlapci za to od děvčat dostávají malovaná vajíčka, stuhy a dárečky.
